Auschwitz, 3. března 2020. Článek je poskládán z myšlenek, postřehů a vzpomínek našich žáků, kteří toto místo navštívili…
„Ve chvíli, co jsme přišli do Osvětimi I, mi první proběhlo hlavou… právě jsem vešla na místo zalité krví.“ „Nikdy bych nechtěla zažít to, co ti lidé v Osvětimi. Nejvíce zajímavý tábor mi přišel Birkenau. Strašně velký areál plný lidského utrpení.“
„Mám z výletu dost smíšené pocity. Nechápu, že byl někdo schopen tohle udělat. Když jsem si uvědomila, že jsem na místě, kde umřelo tolik lidí, chtělo se mi brečet. Nejhorší bylo pro mě vidět fotky těch lidí a jejich věci.“
„Když jsme vešli bránou do Osvětimi, cítila jsem úzkost a nebylo mi moc dobře. Přeci jenom je hrozné být na místě, kde umřely miliony nevinných lidí. Když jsem ta místa viděla, nutilo mě to si představovat ty lidi, v té době, na stejném místě, kde jsme zrovna stáli my.“
„Bylo to takový drsný a pravdivý. Jak tam byly ty boty, hrníčky, zavazadla, fotky…“
„Najednou jsme byli před bránou s nápisem Arbeit macht frei, všude byly ostnatý dráty, podkopat to nešlo, metr pod povrchem byl beton.“ „Pak jsme šli do plynové komory, kde byly škrábance od nehtů na zdech. Viděli jsme i pece, kde spalovali mrtvá těla. Popel, který z nich zbyl, byl použit na pole, aby půda byla úrodnější.“
„V dalším baráku byly zarámovány fotky obětí, spolu s datem příchodu a smrti. Někteří vydrželi přes rok, jiní tři dny a většina byla zplynována ihned po výstupu z dobytčáků.“
„Jako poslední jsme měli možnost se na Březinku podívat i ze strážní věže. Myslím, že tento den si každý z nás bude už navždy pamatovat.“
„Stáli jsme na kolejích, kam oni kdysi přijížděli. Myslím si, že je důležité, aby lidi na takováto místa jezdili, aby se nezapomnělo na to, co se tam stalo.“
„Taky mě fascinovalo a zároveň znechutilo to, jaké zrůdnosti dělal doktor Mengele a až v té plynové komoře jsem si uvědomil, jak sadistický a krutý ti Němci byli.“
„Byl jsem překvapen, co všechno byli nacisté schopni udělat, bez sebemenších morálních zábran…“
„Když jsme přišli ke zdi smrti, tak jsem si představila, jak tam ti kluci a chlapi stojí a oni je jen tak zastřelí. Chtělo se mi na některých místech fakt brečet.“
„Vidět spoustu těch věcí, které tam po vězních zůstaly a Němci je nestihli zničit bylo neuvěřitelné. Ten den jsem si to moc neuvědomovala, ale poté, co jsem přijela domů a ukazovala fotky a povídala si o tom, tak to bylo silnější.“
„Vůbec jsem nevěděl, že krysy tam běhaly velké jako kočky… a chudáci ti lidi, protože pracovali 12 hodin denně a dostali jen shnilý chleba…“
„Nejnechutnější zážitek byl vidět ty ostříhané vlasy, ze kterých dokonce šili koberce.“
„Když si uvědomím, co těm lidem nacisté prováděli, tak mi z toho bylo zle. Nejhorší místo v Osvětimi byla plynová komora. Z těch drápanců uvnitř na zdech mi běhal mráz po zádech.“

A to jsou jen střípky všech silných zážitků. Všem děkuji za to, že byli skvělí a stateční.

Mgr. Lucie Švábová