Ve čtvrtek 21. října navštívili žáci 2. stupně a 5. třídy dokumentární pořad o statečném muži, jemuž stále patří slova uznání.

Naši žáci se stali pozornými diváky a své názory a postoje vyjádřili těmito slovy:

„Bylo to smutné, ale rozumné. A jestli se to někomu nelíbilo, tak to chápu, bylo to opravdu smutné. Ale to se nedá nic dělat, to je život a minulost. Sir Nicolas Winton se dožil 106 let. Je to úctyhodný věk. Byl to hodný člověk a tak si zasloužil žít takhle dlouho.“

„Jsem Sir Nicolas Winton. Jsem sám pro sebe obyčejný člověk, ale pro ostatní jsem hrdina. Furt se směju, vždyť žijeme jen jednou. Zachránil jsem 669 dětí před smrtí, ale neřekl jsem to nikomu 50 let, až na to přišla moje manželka Greta. Všechno to začalo v kavárně, kde jsem si dal čaj. Přišli za mnou nějací rodiče a zeptali se mě, jestli můžu zachránit jejich dítě. Řekl jsem ano. A takhle to šlo dál.“

„Nicolas Winton byl velmi dobrý člověk, byl velmi srdečný a ochotný. Ten dokument byl docela hrdinský a zároveň smutný i hezký. Je mi líto těch rodin, které nestihly zachránit své děti před zlým osudem.“

„Ta představa je strašná. Vidět, jak vaše dítě odjíždí, a vy víte, že ho už nikdy neuvidíte. A nakonec umřete bolestnou a drastickou smrtí. A zkuste tuhle představu vynásobit šest set šedesát devětkrát. Nicolas byl člověk, který měl srdce pro celou Evropu.“

„Dokument na mě působil dost smutně, ale i šťastně. Mrzelo mě, kolik dětí a lidí obecně umřelo. V některých scénách jsem byla i docela vyděšená. Že se to vůbec mohlo stát. Obdivuju Nicolase za to, co udělal, a bylo mi líto toho, jak mu nevyšla ta poslední přeprava dětí.“

„Lidé byli, jsou a budou zlí, sobečtí a krutí. Ale stále se tu najdou lidé jako Nicolas Winton. Lidé, kteří v sobě mají kus lidskosti. Z příběhu o zachránci židovských dětí mně běhá mráz po zádech. Etika a kompromis… dvě slova, která Nicolas zmínil na konci dokumentu. Zkuste žít etický život s kompromisy.“

„Já jsem upřímně dokument nedokázal úplně vnímat, protože jsem měl myšlenky furt jinde. I přesto jsem pochopil, že Winton byl dobrý člověk.“

„Sir Nicolas Winton byl zkrátka velmi lidský a dobrý člověk. Jeho jméno jsem slyšela už dříve, když se můj brácha učil o 2. světové válce, mamka nám vyprávěla o knížce, ve které se psalo o tomto muži. Tenkrát jsem to ještě tolik nechápala, ale už tehdy to byl v mém vidění hrdina.“

„Takových lidí, co by udělali cokoli pro záchranu někoho jiného, je velmi potřeba. Protože když se o sebe navzájem nebudeme starat a zajímat, bude svět horší a horší. Myslím, že ho zná dost málo lidí na to, co všechno udělal. Hrozně si ho cením. Byl fakt výjimečný. Jeho činy mluví za vše.“

„Nicolas Winton, tohle jméno si ještě nějakou dobu pamatovat budu. To, co udělal. Kolik dětí zachránil. Jak to všechno dokázal. Nedokážu si to ani představit.“

Myslím, že nezapomenout na minulost je cenné i pro naši budoucnost.

Lucie Švábová, učitelka dějepisu